Dědova hora; ČR

Dědova hora, známá také jako Jedová hora nebo německy Giftberg, představuje významnou historickou hornickou lokalitu v Brdech s bohatou tradicí těžby rtutných a železných rud sahající do 13. století. Tento vrch vysoký 537 metrů nad mořem, ležící v CHKO Brdy, získal svůj ominózní název kvůli toxickým výparům z těžby a zpracování cinabaritu. Geologicky reprezentuje klasický příklad hydrotermální mineralizace v porfyritických horninách středních Brd s unikátní asociací Hg-Fe minerálů, která dokumentuje komplexní geochemické procesy při nízkoteplotní hydrotermální aktivitě.

Geografická poloha a topografie

Dědova hora se nachází v Brdské vrchovině, přibližně 4 kilometry jižně od Hořovic ve Středočeském kraji. Vrch dosahuje 537 metrů nad mořem a tvoří významnou krajinnou dominantu v této části Chráněné krajinné oblasti Brdy.

Oblast je charakteristická hustým smrkovým zalesněním, které částečně maskuje pozůstatky historické hornické činnosti. Zbytky starých dolů, štol a hald jsou dodnes patrné v terénu, ačkoli mnoho z nich již zarostlo vegetací nebo bylo zasypáno z bezpečnostních důvodů.

Hydrografické poměry

Dědova hora leží v povodí řeky Berounky a její svahy odvádějí vody prostřednictvím drobných potoků směrem k severu a východu. Podzemní voda v oblasti je částečně kontaminována historickou hornickou činností, což vyžaduje opatrnost při jejím využívání.

Geologické prostředí a regionální kontext

Brdský masív

Dědova hora patří k brdskému masivu – geologické jednotce tvořené převážně paleozoickými vulkanickými a sedimentárními horninami. Brdský masív představuje součást variského orogénu a vykazuje složitou geologickou stavbu s vícefázovou magmatickou a metamorfní aktivitou.

Hostitelské horniny

Hlavní hostitelskou horninou mineralizace jsou porfyrity – vulkanické horniny se stařeckým stáří (ordovik až silur). Porfyrity vykazují:

• Porfyrickou texturu s živcovými fenokrysty v jemnozrnné základní hmotě
• Andezitové až dacitové složení s převahou plagioklasu
• Propylitickou alteraci způsobenou hydrotermálními roztoky
• Systém trhlin a zlomů umožňujících cirkulaci mineralizujících roztoků

Vedlejší hostitelské horniny zahrnují:

• Spility – metamorfované bazické vulkanity s albito-chloritovou asociací
• Fylitické břidlice – metamorfované jemně klastické sedimenty
• Křemenné žíly – hydrotermální výplně starších struktur

Strukturní geologie

Mineralizace je strukturálně kontrolována systémem severozápad-jihovýchodních zlomů aktivních během variské a postvariské tektonické aktivity. Hlavní rudní žíly mají orientaci:

• Směr: 130-150° (severozápad-jihovýchod)
• Úklon: 60-80° k jihozápadu
• Mocnost: 0,2-1,5 metru
• Délka: stovky metrů až několik kilometrů

Historie hornické činnosti

Středověké počátky (13.–15. století)

První písemné zmínky o těžbě na Dědově hoře pocházejí již z 13. století, kdy se zde těžily železné rudy pro potřeby místních železáren. Středověká těžba byla zaměřena především na:

• Sideritové rudy pro výrobu železa
• Okrové rudy pro barvířské účely
• Manganonosné rudy pro sklářskou výrobu

Renesanční rozmach (16.–17. století)

16. století přineslo intenzifikaci těžby v souvislosti s rozvojem středoevropského hornictví. V tomto období byl objeven cinabarit a začala systematická těžba rtutných rud. Rtuť byla cennou komoditou používanou pro:

• Amalgamaci zlatých a stříbrných rud
• Medicínské účely (což bylo tehdy běžné)
• Alchymistické experimenty
• Zrcadlovou výrobu

Vrchol těžby (18.–19. století)

18. a 19. století představovalo vrchol hornické aktivity na Dědově hoře. V tomto období byla zavedena modernější hornická technologie a těžba dosáhla největšího rozsahu. Hlavní těžené suroviny:

• Siderit (FeCO₃) – hlavní železná ruda pro místní železárny
• Cinabarit (HgS) – jediný zdroj rtuti pro širší region
• Baryt (BaSO₄) – pro chemický průmysl
• Pyrit (FeS₂) – pro výrobu kyseliny sírové

Úpadek a zánik těžby (19.–20. století)

Postupný úpadek začal v druhé polovině 19. století kvůli:

• Vyčerpání bohatších rud v dostupných hloubkách
• Konkurenci levnějších importovaných surovin
• Zvyšování nákladů při hlubší penetraci
• Zdravotním rizikům spojeným s těžbou rtuti

Poslední těžba byla ukončena na počátku 20. století, přičemž některé doly byly reaktivovány během druhé světové války pro válečné potřeby.

Původ názvu "Jedová hora"

Lidový název "Jedová hora" vznikl kvůli toxickým výparům vznikajícím při pražení cinabaritu (HgS) za účelem získávání kovové rtuti. Proces zahrnoval:

1. Drcení cinabaritu na jemný prášek
2. Pražení v pecích při teplotách 500-600°C
3. Kondenzaci rtutních par v chladnících
4. Uvolňování toxických plynů do okolního vzduchu

Výpary obsahovaly:

• Kovovou rtuť ve formě aerosolu
• Oxidy rtuti s vysokou toxicitou
• Sirovodík z rozkladu sulfidů
• Oxidy síry způsobující kyselé srážky

Dlouhodobá expozice těmto látkám způsobovala vážné zdravotní problémy u horníků a obyvatel okolních obcí, včetně neurologických poruch známých jako "rtutná otrava" nebo "hatters' disease".

Geologická geneze mineralizace

Hydrotermální procesy

Rtutno-železná mineralizace vznikla během nízkoteplotních hydrotermálních procesů spojených s postvariskou magmatickou aktivitou. Mineralizující roztoky měly charakteristiky:

• Teplota: 150-250°C
• Tlak: 100-300 barů
• Složení: Cl-SO₄-HCO₃ roztoky s vysokým obsahem H₂S
• pH: mírně kyselé až neutrální (5,5-7,0)

Geochemické prostředí

Precipitace minerálů probíhala za specifických geochemických podmínek:

• Redukční prostředí příznivé pro sulfidickou mineralizaci
• Vysoká aktivita síry umožňující krystalizaci cinabaritu
• Kolísání fO₂ vedoucí k paragenezi sulfidů a karbonátů
• Fluidní směšování různých hydrotermálních systémů

Zonalita mineralizace

Rudní žíly vykazují vertikální i laterální zonalitu:

• Centrální zóny: cinabarit + pyrit + siderit
• Okrajové zóny: baryt + křemen + kalcit
• Hluboké úrovně: sulfidické asociace s pyritem
• Mělké úrovně: oxidační minerály a karbonáty

Mineralogická charakteristika

Rtutné minerály

Cinabarit (HgS) představuje hlavní a ekonomicky nejdůležitější minerál lokality:

• Červené až tmavě červené krystalky s diamantovým až adamantinovým leskem
• Masivní agregáty impregnující hostitelské horniny
• Trigonální krystalová soustava s charakteristickou štěpností
• Vysoká hustota (8,1 g/cm³) usnadňující gravitační koncentraci

Tetraedrit s obsahem rtuti ((Cu,Fe)₁₂Sb₄S₁₃ + Hg) – vzácný sulfosůl:

• Tmavě šedé až černé tetrahedrické krystaly s kovovým leskem
• Významný obsah rtuti substituující měď v krystalové struktuře
• Asociace s galenitem a dalšími sulfidy
• Vědecky zajímavá varieta tetrahedritu

Železné minerály

Siderit (FeCO₃) tvořil hlavní ekonomickou rudu železná:

• Žlutohnědé až hnědé rhomboedrické krystaly často v sedlových dvojčatech
• Masivní agregáty v mocných žilách až několik metrů širokých
• Asociace s pyritem a organickou hmotou způsobující tmavší zbarvení
• Alterace na limonit v oxidačních zónách

Pyrit (FeS₂) se vyskytuje ve dvou generacích:

• Raný pyrit – hrubozrnné kubické krystaly s kovovým leskem
• Pozdní pyrit – jemnozrnné agregáty v asociaci s cinabaritem
• Pyritedrické krystaly v drúzových dutinách
• Alterace na limonit způsobuje charakteristické rezavé zbarvení

Gangové minerály

Baryt (BaSO₄) vytváří esteticky hodnotné vzorky:

• Modré až červené tabulkovité krystaly s charakteristickým leskem
• Radiální agregáty v dutinách sideritových žil
• Vysoká hustota (4,5 g/cm³) umožňující snadnou identifikaci
• Fluorescence pod UV světlem u některých variet

Křemen (SiO₂) se vyskytuje v několika generacích:

• Mléčný křemen – raná vysokoteplotní fáze
• Ametyst – Fe-dopované variety ve střední fázi
• Chalcedon – koloidní SiO₂ z pozdních procesů

Kalcit (CaCO₃) tvoří závěrečnou mineralizační fázi:

• Rhomboedrické krystaly s dokonalou štěpností
• Škálovité krystaly v drúzových dutinách
• Optická dvojlomnost diagnostická pro rozlišení od barytu

Tabulka významných minerálů

Minerál	Chemický vzorec	Krystalová soustava	Charakteristika
Cinabarit	HgS	Trigonální	Červené krystaly, hlavní Hg-ruda
Hg-tetraedrit	(Cu,Fe,Hg)₁₂Sb₄S₁₃	Kubická	Tmavé tetrahedrické krystaly s Hg
Siderit	FeCO₃	Trigonální	Hnědé rhomboedry, hlavní Fe-ruda
Pyrit	FeS₂	Kubická	Zlatožluté kubické krystaly
Baryt	BaSO₄	Ortorombická	Modré až červené tabulky
Křemen	SiO₂	Hexagonální	Různé variety, gangový minerál
Kalcit	CaCO₃	Trigonální	Čiré rhomboedry, pozdní fáze
Limonit	FeO(OH)·nH₂O	Amorfní	Žlutohnědé povlaky, alterace Fe-minerálů
Galenit	PbS	Kubická	Olověně šedé kubické krystaly
Sfalerit	ZnS	Kubická	Tmavě hnědé tetrahedrické krystaly

Sekundární minerály

Limonit (FeO(OH)·nH₂O) vzniká oxidací železných sulfidů:

• Žlutohnědé až rezavé povlaky na zvětralých površích
• Ochrovité zemité agregáty v oxidačních zónách
• Stalaktitické útvary v opuštěných důlních dílech
• Pseudomorfózy po pyritu zachovávající původní krystalické tvary

Kovallit (CuS) – vzácný sekundární minerál:

• Indigově modré povlaky na měděných sulfidech
• Produkt oxidace tetrahedritu za specifických podmínek
• Diagnostická barva umožňující snadnou identifikaci

Paragenetická posloupnost

Mineralogická evoluce dědovorské lokality probíhala ve čtyřech hlavních stádiích:

1. Rané sulfidické stadium (≈250-200°C): Krystalizace pyritu a galenitu s křemennou asociací z vysokoteplotních roztoků.

2. Hlavní rtutné stadium (≈200-150°C): Precipitace cinabaritu a Hg-tetrahedritu za přítomnosti H₂S-bohatých roztoků.

3. Karbonátové stadium (≈150-100°C): Krystalizace sideritu s barytem jako dominantní parageneze ekonomického významu.

4. Pozdní hydrotermální stadium (<100°C): Kalcit-křemenné žíly a závěrečné mineralizační procesy.

Podobné lokality v České republice a světě

České Hg-lokality

Rudňany (Slovensko) – historicky nejvýznamnější rtutná lokalita bývalého Československa s rozsáhlou cinabaritovou mineralizací.

Příbram – polymetalický revír s lokálními výskyty rtutných minerálů v asociaci s Ag-Pb-Zn rudami.

Mezinárodní analogie

Almadén (Španělsko) – největší rtutný revír světa s 2000letou tradicí těžby cinabaritu, velmi podobné geologické prostředí.

Idrija (Slovinsko) – druhá největší rtutná lokalita světa s UNESCO ochranou, srovnatelná historická tradice.

Monte Amiata (Itálie) – vulkanická rtutná mineralizace s cinabaritem a stibnitem, odlišná geneze.

Huancavelica (Peru) – andská rtutná lokalita s vysokostupňovou cinabaritovou mineralizací.

Unikátnost Dědovy hory

Kombinace Hg-Fe mineralizace v jediném žilném systému je v českém kontextu ojedinělá.

Historická kontinuita těžby od středověku po moderní dobu dokumentuje dlouhodobý ekonomický význam.

Zachovalé pozůstatky hornické infrastruktury umožňují studium historických tecnologií.

Environmentální aspekty

Kontaminace rtutí

Historická těžba a zpracování cinabaritu zanechaly vážnou environmentální zátěž:

• Kontaminace půd rtutí v okolí bývalých provozů
• Znečištění podzemních vod mobilní rtutí
• Atmosférická depozice rtutních par z historických činností
• Bioakumulace v potravním řetězci lesních ekosystémů

Současné sledování

Dlouhodobé sledování zahrnuje:

• Analýzy půd a sedimentů na obsah celkové a mobilní rtuti
• Hydrogeochemické sledování kvality podzemních a povrchových vod
• Biosledování obsahů rtuti v rostlinné biomase
• Radiální měření pro detekci horkých míst kontaminace

Remedační opatření

Současné úsilí o sanaci:

• Izolace nejvíce kontaminovaných lokalit před přístupem veřejnosti
• Fytoremedace pomocí rostlin tolerantních k rtuti
• Monitoring výluhů z historických hald a odvalů
• Edukační činnost o rizicích spojených s kontaminací

Současný stav a ochrana

Statut ochrany

Dědova hora je součástí Chráněné krajinné oblasti Brdy s následujícími omezeními:

• Vstup pouze po značených cestách – ochrana před kontaminací
• Zákaz táboření a rozdělávání ohňů – prevence požárů v kontaminovaném prostředí
• Zákaz sběru minerálů bez speciálního povolení
• Sledování návštěvnosti pro minimalizaci environmentálních dopadů

Vědecké využití

Lokalita slouží pro:

• Environmentální výzkum kontaminace rtutí a její remedace
• Historické studium hornických technologií a jejich dopadů
• Geochemický výzkum mobility rtuti v přírodním prostředí
• Edukační programy o environmentálních dopadech historického hornictví

Budoucí perspektivy

Dlouhodobé cíle zahrnují:

• Komplexní posouzení environmentálních rizik pro návštěvníky i přírodu
• Vývoj účinných remedačních technologií pro rtutně kontaminované lokality
• Vytvoření naučné stezky s bezpečnými zastávkami
• Zařazení do geoturistických tras s důrazem na environmentální aspekty

⚠️ Bezpečnostní upozornění

Návštěva Dědovy hory vyžaduje zvláštní opatrnost kvůli kontaminaci rtutí:

KRITICKÁ RIZIKA:

• Toxická kontaminace rtutí – vážné neurologické poruchy při expozici
• Inhalace rtutních par – některá místa stále emitují toxické látky
• Kontakt s kontaminovanými sedimenty – riziko absorpce přes kůži
• Konzumace kontaminovaných hub a lesních plodů – bioakumulace toxinů
• Nestabilní historická důlní díla – nebezpečí zřícení nebo pádů

POVINNÁ BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ:

• Respirační ochrana FFP3 při práci v prašném prostředí
• Nepromokavé rukavice při jakémkoli kontaktu s půdou nebo sedimenty
• Důkladné omytí rukou a oděvu po návštěvě lokality
• Nepijte vodu z místních zdrojů a nevybírejte lesní plody
• Vyhýbejte se uzavřeným důlním dílům – nebezpečí vysokých koncentrací par

Návštěva je doporučována pouze odborníkům s příslušným vzděláním a ochranným vybavením!

---

Zdroje a odkazy

• Wikipedia – Jedová hora – základní informace o lokalitě
• Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení – odborné studie mineralizace
• Český rozhlas – Jedovaté výpary – historické souvislosti
• Almadén – analogická lokalita – největší rtutný revír světa
• Idrija – slovinská analogie – UNESCO rtutné dědictví